O bílé laňce aneb křehkost identity (zima 2021)
Kdo je bílá laň? A kde ji hledat? Bílou laň vnímám od začátku jako součást sebe sama. Mezi mým
životem a pohádkou ze Špalíčku Františka Hrubína vzniká podivná paralela, kterou je bílá laňka pojidlem. Světlo zde figuruje jako kletba, což je zajímavé už jen z toho pohledu, že je kletba často vnímána jako něco temného, zároveň ale můžeme tuto kletbu vnímat jako nedílnou součást proměny a vývoje osobnosti jako takové.
Antigona / Možnosti volby (léto 2022)
Můj proces provázelo dlouhé hledání myšlenky. Nakonec jsem ji našla skrz psaní. ,,Nás nerozdělila smrt, ale volba.” je replikou Ismény promlouvající k mrtvé Antigoně. Podobnou repliku najdeme i v originálu: ,,Tys vyvolila život a já smrt”
(tady ale z úst Antigony).
Často se myšlenkami vracím do minulosti, do momentů klíčových rozhodnutí a ptám se sama sebe, jak by to vypadalo, kdybych se rozhodla jinak. Stavím si v hlavě dokonalé scénáře prošlých chvil. Můj život neustále probíhá paralelně na dvou osách,
z čehož jedna je skutečná a druhá imaginární. Ve své klauzuře se zaměřuji především na postavu Antigony a Ismény.
Každá z nich představuje jednu volbu. V tomto podání je Antigona a Isména jedna a tatáž osoba.
Božena a básníci (II. část klauzury, léto 2022)
Není důležitá ani tak proto, že byla ženou dvou slavných brněnských básníků (první ženou O.Mikuláška a poté J.Skácela), jako spíš proto, jaká byla jako člověk. A možná i to je důvodem, proč byla tolik milována. Byla laskavá, radostná, velmi pečující. Vyvažovala i jakousi zakořeněnou rodinnou tvrdost. Své děti nikdy neměla, ale o mého tátu se starala s obrovskou něhou. V domově důchodců za pomoci velké tlusté lupy korigovala vývoz Skácelových sbírek do zahraničí. Obětovala odkazu Jana Skácela zbytek svého života.
Boženku jsem navštěvovala jako úplně malé dítě v domově důchodců. Odtud pochází i dopis, který mi napsala. Obdivuhodná je na tom vize, že si ten dopis přečtu, teprve až se naučím číst. Přečetla jsem si ho až mnoho let po její smrti. A možná s podobnou vizí píšu teď dopis já jí. Je to dopis do minulosti? Do paralelního vesmíru?
Dopis je formou kostýmu, kterým chci vyjádřit důvěrné gesto. Je přistehovaný k vestičce, která by se jí určitě zalíbila. Ráda nosila pohodlné vlněné svetry.
Blázen a jeptiška (zima 2022)
Jsou konce v průběhu života různým druhem smrti? Jaká je správná definice konce a existuje nějaký? Smrt jako povrchová rána, pod kterou se skrývá druhá mnohem hlubší. Asi se musíme štípnout do paže, abychom poznali skutečnost.
Prostor hry je pokoj s pásmem tří oken. Dominantou je temná srst překrývající objekty v prostoru, nábytek. U některých kusů poznáme, o co se jedná, u některých vidíme jen neurčitou siluetu. Temná srst má znázorňovat podvědomí zahalené tajemstvím, surrealistickou krajinu, kde najdeme jen otázky a žádné odpovědi. Ze stropu visí větrák/vrtule točící se téměř po celou dobu inscenace. Jedná se o odkaz k bláznovi a stagnaci času:
V hlavě mi běží pekelný stroj.
A já nevím, na kterou hodinu je načasovaný. Nevím, kdy pukne. A čekám, pořád jenom čekám. Někdy si říkám, že ta muka už déle trvat nemůžou. Jenomže přijde den, noc, další den, pak mi přinesou chloral, morfium, načež následuje spánek plný obšírných snů a strašné probuzení s pocitem, že všechno začíná znovu.
Celý prostor vnímám jako mrtvý bod, ve kterém se setkává blázen se sestrou Annou a ani jeden už nemá co ztratit.
Nora (léto 2023)
-Koncepce bude přidána později-